MOJE VLAJKA

Jiří Mahen

MOJE VLAJKA
Což se mi to jenom zdálo – proč však úsměv na rty sedá? Ještě včera byla u mne tesknota a mdloba bledá, dnes ať nebe jasem hoří – moje vlajka ve mně vlá! Moje vlajka! Ušil jsem ji, jak by snad ji slepá šila, ze svých snů jsem třapce přidal, by se větrům zalíbila, divná hračka, ale je tu – třepotá se, má se k světu – moje vlajka ve mně vlá! Proč jen dříve stíny zřel jsem potácet se místo lidí? Jak jsem svoji vlajku sešil, prosté oči co vše vidí! Svět tu stojí jako panna 90 tancem trochu udýchaná – moje vlajka ve mně vlá! 91