ŠTĚSTÍ

Jiří Mahen

ŠTĚSTÍ
Venku prší, bláto kypí, nabotnalý hrozen praská – a nás drží na svém klíně v našem koutě doma láska... A tvé rty zas touhou pálí, nevím, zda jim srdcem stačím – ale ustaň s štěbotáním, se svým štěbotáním ptačím – slyš, to ticho! Venku prší... Teď se slunce pousmálo – jako by nám za dveřama nahé děcko zacupalo... 102