HLAS ŽIVOTA

Jiří Mahen

HLAS ŽIVOTA
Ten den byl opojný a přece tolik čistý, jak v lesích by se narodila sláva. Jak běžec doběh’ jsem a osud cenou sám svou trubku stříbrnou mně do mých rukou dává. Ji beru bez chvění a bez rozpaků také, ač jistě prudký spěch krev žene do mých lící... Ó slyším její hlas a hlavu hrdě pnu nad půlnoc malátnou a život v koutě spící! Přes hory doly zní dnes její hlas, kazu v něm není, nejmenší dnes chyby: spí láska v něm, že kdybych silněj’ zadul, za ním i srny všechny přiběhly by. 108