STRÁŇ ŽIVOTA
A vyšel jsem, žití kam vrhla mne vlna,
kol do dálek nejhezčí země se táhla –
dřív neplodná prsa teď vypiala plná
a hýřila květy – dřív žalostně spráhlá...
V těch dálkách jak bílý by hltal vše vír
a modlitba jak by tam dozněla kdesi –
mé srdce i ducha jal zázračný mír
a hlubokou vážností strměly lesy.
Já zmaten jsem stanul – šel zas výš a dál –
a nepusť mne z ruky už nikdy, má touho! –
jak ve snách jsem bloudil a zase jsem stál
a díval se, díval se dlouho a dlouho...
V té hloubi jak pohřeb by skončil se dnes
a k svatbě jak zvonů by srdce zas bilo –
tam za mraky tmavými čistý se nes’
a pod ním jak slunce by démanty silo...
Já omámen díval se, nemoh’ se hnout,
111
má bytost však plamenem pochodně plála:
s té stráně se valil snad všech lidí proud,
jak vojska by do světa s hory se brala –
vše bez hluku, tiše... však ve tvářích všech
byl výraz jak výkřik, jak obloha širá:
já viděl tu dítě, snů vedl je dech,
já viděl tu starce, jak beze snů zmírá –
já viděl tu ženy, šla za hříchem panna,
šla za děckem žena, jež zklamána byla,
a za nimi tichá a neudýchaná
jak po špičkách šla si i tvá i má milá –
já viděl tu mužů se zástupy hnát,
sem tam jak by ruce čís praporce zdvihly,
a viděl jsem obry tu bez hnutí stát,
a za nimi stíny jak šelem se mihly –
a viděl jsem nohy, co šlapaly květ,
a viděl jsem jiné, co nestřásly rosy,
já postavy viděl, šly na krátko zpět,
ale zas ku předu letěly bosy –
112
A viděl jsem ruce, jichž nezvedne nic,
a viděl jsem ruce, jak větve se chvěly,
a viděl jsem ruce, jež vždy chtěly víc,
a viděl jsem prsty, jež svět chtěly celý:
já omámen díval se, nemoh’ se hnout –
a náhle má bytost též v pochod se dala...
kol tváře mně odvěčný zašuměl proud
a celá stráň jak by se s úsměvem ptala:
Kam jdete, ó stíny, kam žene vás čas
v tu závratnou hloubku, jež láká a děsí?
– Teď dolů jdem, dolů, však přijdeme zas
a na tobě před smrtí zatančíme si!
113
OBSAH
I.
Má loď. Dopis. Melancholie. Kain
nad pouští. Za mrtvou. Neplodná
země. Rozhodný okamžik1–17
II.
Zimní vyhlídka. Teskný večer. Tra-
gické zjevení. Noční setkání. Opu-
štěný milý. Zoufalá modlitba.
Bouře nad lesy17–31
III.
Z nemocnice. Májový večer. Bo-
hémská krčma. Slovácký hudec.
Rodný kraj. Žárlivá píseň. Modří
ptáci hor33–46
IV.
Rád byl bych. Můj sen. Jediný
strach. Veselá ballada. Bláznivý
milý. Chlapec a delfín. Kolchis47–59
V.
Vidění Izaiáše proroka. Červencové
odpoledne. Zapomenutý hrdina.
Hrdinové jižní točny. Návrat. Červen61–86
VI.
Rozmarný večer. Moje vlajka. Vše-
mi cestami. Veselá modlitba. Mlýn
pod vrchem. Lasička. Štěstí87–102
VII.
Rozhodnutí. Zlatý most. Mrzák a
kráska. Chlapec a dívka. Hlas ži-
vota. Hafizova hospoda. Stráň života103–113
[115]
OD TÉHOŽ AUTORA:
Verše: Plamínky, Černovská masakra, BalladyBallady, (v tisku: Tiché srdce),srdce). Prósa: Podivíni, Dvě povídky, Kamarádi Svobody, Díže a Její pohádky. Dramatické práce: Juanův konec, Klíč, První deště, Mefistofeles, (Ve Květech: Prorok a Propast věčně krásná), Theseus, Janošík (dvojí vydání), (v tisku: Píseň života a Mrtvé moře).
Jiří Mahen: Duha. Vydal nakladatel Fr. Borový v Praze, v úpravě V. H. Brunnera. Vytiskl E. Leschinger v Praze 1916.
E: lp; 2005
[116]