DALEKO NĚKDE

DALEKO NĚKDE
Daleko někde zrají révy – Však u nás o tom nikdo neví... Den chladný je a tesknou písní podzimní vítr burácí, a do kraje se rozeběhli sentimentální žebráci. Z nich každý těžký stesk má v očích, a k tělu paže přimknuty. Je věru trpko tady platit životem cizí pokuty –! Uvadly květy, zvadly růže, jediná píseň jeseně. I vlastní slovo chlácholivé zní nesměle a zmateně. A krev a krev se bouří, pálí, však vášeň tu kdo pochopí –? Zlekané v temnu mluví hlasy: Kéž jsme už blízko potopy! Kostelní zvony rozkvílely se zbožným přáním spasení: Jsme všichni lidé bídní, křehcí, na cestě k nebi ztraceni – 12 Dítěti v pláči prs svůj dává matička sešlá tíží let: Posledním mlékem dnes tě kojím, hořkosti zbývá v prsou jed. Milenců štěstí zakrnělo v hovory nudné zakleté. Do slávy bajek nesmrtelných se citát z bible připlete – – Den chladný je, noc rozčiluje nádherou nebes, svatých hvězd, za naši hvězdu odříkává kněz smutné: Dokonáno jest! Však srdce moje náhle bije divokým rytmem života. Do jiných světů plných květů se dívá moje Golgota... Daleko někde zrají révy – Však u nás o tom nikdo neví... 13