ŘÍJEN

Jiří Mahen

ŘÍJEN
Spí v poušti lásky tvétvé, spí zlatonosná ruda, a moje pole – strniska jen chudá. Uprostřed, v kraji tvrdé kamení, a každý kámen naše znamení a místo hebké, kde lze někdy spat. Spí v poušti lásky tvoje hlava se mnou. O, vrať mi půlnoc velkým štěstím temnou! Hrozivou touhou k smrti znaveni, co řekli jsme si štěstím zmámenizmámeni, to moji poušt mi nech dnes povídat! Spí v poušti lásky tvétvé, spí zlatonosná ruda, a moje pole – strniska jen chudá. Ohníček praská a do hloubek svítí: Vyběhni, panenko – z lesa ven! Vyběhni, žínko má divá! Spí v poušti lásky tvoje hlava se mnou. O, vrať mi půlnoc velkým štěstím temnou! Bohatou hrstí budem dneska sítisíti, ty krásu svou – já, co chce vroucí sen a vzpomínka na věky živá... 83