PORTRÉT STARÉ GALERIE

Viktor Dyk

PORTRÉT STARÉ GALERIE
Propastným pohledem se díval fanatiků, jej květy nejaly ni vánek májový. Zraňoval nevzrušen, nes’ ránu bez výkřiku, sám sobě nehově, nepopřál pohovy. V jediné myšlence čin každý jeho ústil, z jediné myšlenky čin každý pramenil. Hřích proti myšlence jediný neodpustil a měně formu svou, podstaty neměnil. Měl starců zkušenost už ve svém věku mladém a silou mladistvou kmet napadl a šleh’. – – A ti se mýlili, kdo zvali to vše chladem: Žár byl v něm takový, že srdce jeho zžeh’. 12