Za skřivánkem.

Adolf Brabec

Za skřivánkem.
Do blankytu si v nebe, svou písní vzlétnívzlétni vzhůru, bys uslyšel tam sebe a sbor andělských kůrů. Nechť arii tvou slyší, již denně zpíváš světem, ta žal v mé duši tiší, ta z hrdla padá květem. Nechť hymna, oda jásájásá, již vesmír chválíš v plese, ta v srdce radosť střásá, mír v duši v každou nese. Tam vyzpívej stesk, žaly, do duše jež se valí, a křídelkoma a tepej a s nebe radosť střepej. Když naslouchám ti, ptáče, tu srdce tluče, skáče, a radosť v něm ty seješ, když skřivánečku pěješ. 5