Pousmání.

Adolf Brabec

Pousmání.
Kam osud nesype své květy štěstí a křídlem černým kde se náhle sklání, ze zármutkem jen bol a světa lesti, tu vzpruhou soucitné je pousmání. Šíp lásky kde se zlatý zakmiť náhle a srdce celou silou mžikem raní, kde štěstí skrývá se pak neobsáhlí, vždy rozkoší jest první pousmání. Kde Anděl smrti bledé čelo kloní a z oka slzy stírá svojí dlaní, kde veselo a plno žití vloni tu v srdce bodá slední pousmání. 6