Větru lkaní.

Adolf Brabec

Větru lkaní.
Vy slyšeli jste jednou již, když v noci bylo tiš a tištiš, jak vítr venku smutně lkal, a hvízdal, hučel ode skal? Již slyšeli jste při měsíci na vlnách rybníka když dřímal a vichor haluzemi kývalkýval, jak zalkal tónů ve směsici? Tak zakvílí, že tělem mrazí, když cestu vlnkami si razí a spěchá dál na pouti svoji té noci černé pod závoji. 7