Ve velkoměstě.

Adolf Brabec

Ve velkoměstě.
Sta krásných očí, postav žen a dětí ve víru ulic vystřídá se rychle, a vše tak šíleně před zrakem letí do duše tvojí vzpomínkami ztichlé. A uprostřed kráčíš... je ti líto všeho, tu svatba, hudba smuteční tě mijí, co mizí všude zlata bezcenného v lidských dramat smutné melodii! Hned nový zjev tě smát se nutí: Pár mladých děvčat při valčíku zpívá. V okně starý pán při poslechnutí, ve zpomínkách jen bílou hlavou kývá. Bez lásky, neznám zříš jak čas jen letí a náhle zbudíš se a hledáš květy, a divíš se, že vyrostly již děti a tys jen zůstal nezměněný lety..! 20