Touha.

Adolf Brabec

Touha.
Jaro letí zahradami, letí poli, letí lesy, kde však moje zlaté mládí, krásné mládí moje kde jsi? Bílý květ již prozařuje, ptáčkové si hnízdo staví, něžný mráčku, v bílé výši zastav jaro u mé hlavy! Pozdě je, již po klekání, rudý západ dohořívá, a kolem mých bílých skrání hasne světlo – noc se stmívá! 26