***   V snů závrať se nám život mění,

Adolf Brabec

***

V snů závrať se nám život mění,
V snů závrať se nám život mění,
když číše mládí dopita, a žití raní nás v svém vření, jen vzpomínka k nám prosvítá.
I my jsme vyšli z bílých květů, i naše srdce změklo vším, tak často jsme na křídlech vzletu jak ptáci pluli ovzduším. O jak bychom si dneska přáli mít zrak, jenž plane zápalem, zas smát se, nad čím jsme se smáli, žár cítit v srdci prochladlém. Z daleka jenom růže voní, jak upomínky z mladých chvil, a palác snů se na nás kloní, by zítra snad se rozbořil. 6