PÍŠE, PÍŠE RUČKA BÍLÁ...

Adolf Brabec

PÍŠE, PÍŠE RUČKA BÍLÁ...
Píše, píše ručka bílá, píše list mi zdaleka, o čem celé léto snila, co se v chrámě nakleká. Pokaždé že modlí se i za mne zbožně „otčenáš“, když již všichni doma spějí, vzpomíná si na slib náš. Škoda je Tě, děvče milé, že Ti sny Tvé nelze žít, svaté jsou ty všechny chvíle, v nichž tak sama musíš být! Sama, sama ve ústraní milovat a toužiti, tisíc snů mít v mladé skráni, jichž však nelze splniti... 21