PÍSEŇ LÁSKY.

Adolf Brabec

PÍSEŇ LÁSKY.
Na bílé tělo prší růže žhavé, ó viď, má drahá, vůni růží znáš; z Tvých očí dští to hvězdy plápolavé, když ve náladě sladké usínáš. Tvou ručku vsunu tiše do své dlaně, je malá tak, jak bílá lilie, a posléz’ hlava má se nečekaně na panenských Tvých ňadrech ukryje. A anděl snů nás hlídá, viď, miláčku.miláčku, ve chvíli té, co svět nám profanní, ať hledí měsíc na nás prostřed mráčků, před prokletím nás láska zachrání. 25