BÍDA A NOUZE.

BÍDA A NOUZE.
Kmotru Bídu potká tetka Nouze. Pozdraví se, tisknou ruce dlouze jak dva staří známí; líbají se – Pánbůh s námi! Jedna – sinavější v zhublé líci než cár loktuše ji zdrhující; druhá – kostra, kůže. Obě – drsné, dravé druže. Kam se která vrtne, hlad je s nima. Zalehnou-li v zimě – krutá zima, v letě – neúroda. Kdy se zpozdí, nemoc hlodá. „Kde že’s besedila, paní teta –?“ „„Tam v tom horském koutě po tři léta.““ – „Právě tam jdu také v šlépěje tvé křivolaké.“ – [43] „„Kmotra – dlouho zdržíš se v tom kraji?““ „Dokud semena v plod nedozrají.“ – „„Tož to bude v čase, až tě vystřídám já zase.““ – – 44