ZROZENÍ MYŠLENKY.

Jan Vrba

ZROZENÍ MYŠLENKY.
Jak žár když vzlétne nad krovy a kolem rudě svítá, tak náhle ze tmy rodí se myšlenka křečovitá – nabývá tvaru pozvolna, šíří se, mohutní, vzrůstá, slabiky, hlásky pravých slov v děsivá kladou se ústa. Pak na ráz všecko ustrne – vteřina strašná letí – mužové hlavy schýlili, k matkám se choulí děti – a v těle každý napiat nerv – ticho tak příšerně zvoní – cítit lze jasně, kterak krev ze srdce do žil se roní. Možno, že všecko zbortí se – pod nohou země že zmizí, a kdo ti až dosud bratrem byl, tou chvílí bude ti cizí... Hrot nože cítíš na prsou – úzkost je větší a větší... – A náhle myšlenka promluvila – neznámou budoucích řečí. 9