BŘÍZY V NOCI.

Jan Vrba

BŘÍZY V NOCI.
Měsíční září opředeny svítí se bělostné kmeny, jako voda řinoucí se k zemi po temné skále ručejemi v šeru lesa kdesi... Jako cudné mladé ženy, jež v koupeli překvapeny, hlavy níže věsí, aby temné těžké vlasy zaclonily bílá těla pod pohledem zrůžovělá, tak mé bílé břízy asi zastírají proutím kmeny plné černých ran, jež se na tě s kůry šklebí se všech stran... Bílé břízy! Milenecké stromy čistých těl, často jsem se o půlnoci zahleděl v černé rány vašich kmenů od země až do korun a v šepotu listí pokoušel se čísti vyznělé již, dávno mrtvé písně lidských srdcí strun: 13 víru v zámky vystavěné na větrné hoře, jejich pád a doznívání lačných srdcí hoře dravého, jako ohně žeh, které, jako tažní ptáci, co rok k domovu se vrací v podzimních tichých večerech. Počítal jsem, kolik horkých rukou mladých hochů, rozechvělých mukou, až dosud jim cizí, sladká jména prvních lásek do těla vám rylo, že vám tolik černých jizev v bílé kůře zbylo, moje bílé břízy! – – Po obloze temné chmury letí jako noční můry přes jiskřící roje hvězd a přes měsíc: temno nyní – ticho kolem – kmeny mizí. – Než jen zaplál nad mýtinou první svit – samá bílá těla vůkol, jeden třpyt – svítí se jak stříbro ryzí a jakoby polekány spouští pružných korun tenkých prutů houští moje bílé, mé stydlivé břízy!... 14

Básně v knize Radostné zaslíbení: