CHVALOZPĚV K OSLAVĚ NEJVYŠŠÍHO ZÁZRAKU. Je teplá stříbrná noc červnová, mdle svítí hvězdy pod šlojířem mlh.Mám dlaně plné milosti, a štěstím příliš velikým teď zrak mi zvlh’,v mé duši pýcha vítězů a závrať zbožněných a ptáků svatebčanů ples...Dívko má, růžová polibky mými a žárem dne, co prožil jsem dnes? –Rozhořely máky na polích, a akát bíle kvet’ a voněl sladce tak,a píseň štěstí zpíval skřivan šedivý, jenž ve spirále letěl do oblak,a těžkou vůní opojený červen teplou vlnou dul – –Vysoko nad hlavou stříbrný obláček tančil a plul. –Pod námi ležela země, jak na dlani, úsměvná, svěží,daleká pole, zelené louky a město s barokní věží,kolem nás hučel les, šuměla paseky tráva, vítr vál,a kdesi v skrytu na suché větvi řinčivou píseň datel hrál. – –40– Dívko má, růžová polibky mými a žárem dne, co prožil jsem dnes? –Slyším Tvůj užaslý, tlumený výkřik, jenž tiše, tak tiše k nebi se vznes’,užaslý, tlumený výkřik, jaký jen údiv se rtů sejme,že stalo se, co bylo nemožné – a přec tak samozřejmé. –Zvonivé šumění nesmírných vod jsem slyšel, jako ten, který je stvořil,v hučení ohromných prostorů nad námi vesmír jat úctou se kořila šeptal velebně tajemnou modlitbu syčením letících hvězd...Umřel klam, umřel žal, jenom my zůstali sami prostřed svých tichých cest.Vonící ptačí bez na hlavy střásal nám bělostný hvězdový květ –a já jsem cítil a věděl a nábožně šeptal: „My vesmír – my svět!“ –– Znavenou, zemdlenou měl jsem tě v rukou, líbal tě, já bůh a král...Šustivou písničku sladkou a lehkou vítr nám pošeptmu v ostřici hrál,zpívali zmámení ptáci v korunách, a teple dýchal, voněl, jemně hučel les...– Dívko má, růžová polibky mými – prožil jsem věky, prožil jsem staletí dnes?Je těžkou vůní opojná noc červnová – srp měsíce, dopola mrakem kryt,jak zvrácený roh hojnosti na zemi spící lije klidný mléčný třpyt,41mlhy, jak závoj svatební nad loukou rosou zjiskřenou se chví,a tichou nocí hedvábnou skřipotem z jasanů zvoní mé tajemství. –Spí v městech znavení a ptáci ve hnízdech a stromy, keře, stébla trav,spí země věčně bloudící, jen v dálce hoří měsíc nad horou a v temnu hučí splav...Spí všichni bratři moji zemdlení. –Spí dívka má! – Teď měsíc k spánku kles’. –– Dívko má, růžová polibky mými – milenko svatá – co dala jsi mi dnes?42