VE DVOJÍM SOUMRAKU.

Jan Vrba

VE DVOJÍM SOUMRAKU.
Mystická chvíle... Lampa dohořívá, oknem se na mne bledý měsíc dívá, a pero vrhá dvojí stín. Je právě půlnoc... Včerejší den zmírá, neznámý zítřek se již v jizbu vtírá a vniká mocí do skulin. Hodiny bijí... Dneska ještě není, a včerejšek je jenom truchlé znění zvonově puklých úderů. Den nový blízko... Chvátá za horami... Oponu drží Čas... Jsme spolu sami... A nezdvihne jí nahoru. Zrak vbodnut ve zrak měříme druh druha, pospolu v křížku zápolíme ztuha... Zrak každý pohyb zachytí... Jak v křeči prsty do hrdla mu vrývám, do kalných očí zarytě se dívám a chce se mi jej zabíti... 20. II. 1917.
57