CHVALOZPĚV K OSLAVĚ PANNY.

Jan Vrba

CHVALOZPĚV K OSLAVĚ PANNY.
Ó, panno! Svítání jitřní a zardění poupat v růžovém keři, slunce nehřející, v hloubkách spící, se září horami zatajenou – číše nedotčená, z níž pít smějí jen ti, kteří věří – tajemná hostie, na paténě chladné ležící před proměnou! Příslibná písni, jež zvonila nad vodami a věčně zní znova a bude zvonit nespočetnem věků v nekonečno příští, úrodný dešti oblaků bílých, nádobo křišťálová věčně celá a přec rozptýlená v miliony tříští! Záhadné světlo očí mé matky! Slibe můj sladký! Pro Tebe rostl jsem, pro Tebe sílil jsem, pro Tebe do květu ženu a listím koruny široko rozpiaté přijímám teplo a světlo a stínem dusím růst trávy a kořání přes skály klenu, by Tvoje semeno křídlaté do půdy zkypřené slétlo! Ó, věky žádaná, léta mnou čekaná, myšlenkou, srdcem i krví mou vládni – a ve chvíli dozrání k sladkému poznání v náruč mou toužebně rozpiatou jak motýl do květu padni! – Záhadné světlo očí mé matky! Slibe můj sladký! Viz hory v obzoru, kde ledovce se lesknou jak broušená ocel, a čistý vzduch i v létě o polednách zná jen světla pocel – tam na nejvyšším štítu, když za jiter, zajat slávou ticha, prodlím a vidím v hloubce malý, kalný svět, jenž projevil se podlým, vstříc slunci vycházejícímu jméno Tvé se modlím. 49