LIDSKÁ MUKA.

Jan Vrba

LIDSKÁ MUKA.
V jaké tajemství vhrouženi žijeme na této zemi, tlumíce tep srdcí, jako mniši uzavření do cel – proč k bolestem vlastním zůstáváme němi a trpíme ještě, když sesládly v pocel? Proč stavíme nové chrámy ze zklamání tříští – a vůlí svou, oslavenou rozkošemi prchajících chvil, srdcí a jazyků miliony příští do života voláme z nadvlády neznámých sil? Kdo touhy setbu kouzelnou nám v duše naše nasil – a když květy krvavými zkvetla, proč ponořil ji v tmy a vichřicí zhasil nad kalichy jejich všechna bílá světla? Kdo vládne nad námi a kam nás, silný, vede, do jakých propastí, kde svítí tma, a z prsti nepostřehnutelné květy vyrůstají bledé, zapředené v světlý dešť jak v závoj tajemna? Kdo do tisíců rozmnožené v kruh věků nás zapojil a v našich srdcích v jedno slil tušení, bázeň, hlad i tvůrčí křeč, kdo dal nám myšlenky, kdo dal nám řeč – a jaký všeho je účel a smysl a cíl? 68