PRAMEN.

PRAMEN.
Zašel jsem za jitra dnes v rašící klenový les... Nad zemí vzduch se začínal chvěti, životem bouřil procitlý svět, v korunách javorů na každé sněti houpal se zlatý hroznový květ... Bloudil jsem lesem, zpíval jsem tiše, dýchal jsem svobodně z plných plic, slunce se na mne dívalo s výše, písniček zpíval jsem na tisíc... Zmlkl jsem teprv, když jsem šel domů uzoučkou pěšinkou podél skal... Tehdy mi v ústrety pod patou stromu studánky pramen zabublal... Sed jsem si k němu, díval se chvíli, jak drobný písek prohání – a při své práci ze vší síly zpívá si písničku skřivaní... Vše bylo milé a vše bylo prosté... Pramene píseň i větví ples – i to, že právě zde tak bujně roste zlatově kvetoucí klenový les... 40 A teď jdu domů... Syrově voní kolem mne čerstvě zoraný lán; večer se kloní – klekání zvoní – obzor je v plameny zažíhán. Mám v srdci radost jak malé děcko, bohat jsem bezmála jako král... V sítnicích, v uších nesu si všecko, co jsem dnes venku nasbíral... Slyšel jsem pramen, viděl jsem dnes sty hroznů kvetoucí klenový les. 41