PĚKNÝ DEN.
Vyšel jsem dneska, bych viděl, jak svítá...
Syrovou vůni schnoucího žita
chytil jsem v chřípí a ssál...
Křepelka volala pod mezí kdesi,
v dálce se mlhami pařily lesy,
a východ v žlutavých plamenech stál...
Slunce se vyhouplo slavně a tiše
nad slávou polí a nahotou skal...
Dravý pták luňák, jenž stoupal do výše,
v ústrety jemu zavýskal...
A potom? –
Nebyl to přelud? –
Nebyl to sen? –
Po polích kráčel omladlý den!
Šel. Hladil svízel, k chrpám se shýbal,
čekanky věrné na mezích líbal,
čtverácky rozhoupal kde který klas,
bílými břízami u lesa třás’...
Cvrčkům děl: „Skřípejte!“ – Ptákům řekřek’: „Pějte!“ –
A polím rozkázal: „Co máte, dejte!“ – –
Vyjeli koně, voli a krávy –
zahrčely vozy, rozlehl se zpěv –
zajely kosy do bujné trávy,
před nimi vylétla koroptev...
67
Oživly cesty do polí, z polí...
Od města šel řezník, toče si holí,
myslivec po stráni kobercem vřesu
pospíchal se psem k modrému lesu...
Ještě výš na stráni junáci zdraví
do řady žitné mandele staví. – –
Lidí je všude k radosti zraku,
jako když naseje vlčího máku...
Za jitra slunečno – k poledni vřelo:
sekáč si utírá rukávem čelo,
voli jdou sehnutě, jak jha je tíží,
děvče se únavou prohýbá v kříži...
Umlkly písně, každý se kloní,
jen kosy stříbrně o stébla zvoní...
A přijde večer celému světu...
Na polích zavládne prohřátý klid...
Uprostřed návsi, kde lípy jsou v květu,
sejde se k besedě svobodný lid.
Zašumí hovor, kde šuměly včely –
ozvou se žerty, a zazvoní zpěv –
ve zdravých chlapcích s ožehlými čely,
v děvčatech hladových zabouří krev...
Osiří náves... Do tmavých lánů
objati vyjdou vždy dva a dva...
Jsou, země, tvoji... Vrátí se k ránu,
jak chtěla silná vůle tvá...
Z tvé dlaně vstanou, jak obilí vstává
na jaře k slunci z rozrytých lích –
jak zrno budou, když moci se vzdává:
šumění, šepot – nářek a smích...
68
Z tvé dlaně vstanou, jak opilí vínem,
uzrálým v stráních, jež k jihu se dmou –
a půjdou nocí tvou užaslí činem,
hořící krví a osleplí tmou...
Jsi, země, svatá, jak těhotná žena,
tvé noci mdlobné, jak mrákotný sen –
jsi, země, plodná – a buď velebena –
i syn tvůj čistý: úsměvný den. – – –
69