VIII Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění

Jan Vrba

VIII
Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění
 rty občas zvlní přelétavý smích... Mám závidět, že neví o plameni, že neztravuje jich... Ne! Míjej žal i bolest jejich lože, a jejich sen buď jako objetí! A vše, co máš, jen na mne sešli, Bože! – Chci ještě trpěti... Jsem prach v Tvé dlani, který hněteš krutě – a třeba nevím k čemu, proč a zač, přec volám k Tobě: Vím, že smysly nenajdu Tě, a proto neváhej a pal a muč a tlač! – – Nejkrutší bolesti z úst výkřik nevynutí, nezradím zkoušky Tvé ni na mezi svých sil, jen dovol, abych aspoň v tichém srdce hnutí v nejhlubším zdrcení Tvou blízkost vytušil... A pochopil, proč zavřel jsi mne, jako krystal do tvrdé skály, v samotu a chlad – proč tolik bolestí jsi mému srdci schystal, proč mne máš víc, než rád... 38
Básně v knize Svítání a svět:
  1. Vstupní modlitba
  2. Večer úzkosti
  3. Tvůrčí nepokoj
  4. Západ
  5. Podzimní večer
  6. Smrt
  7. Město
  8. Pramen
  9. Děvečko, vstaň
  10. Hovor se spící dcerkou
  11. Půlnoc v lese
  12. Spodní tón
  13. Modlitba
  14. I Noc voní opojně, a květů v každé stráni
  15. II V milostné chvíli té, kdy pod závoji vůní
  16. III Můj zrak je zostřen pokorou jak nabroušená dýka
  17. IV K čemu je tato noc a hvězdné zrcadlení
  18. V Vím, že jsem sám – a nikdo nerozumí
  19. VI Nejhlubší půlnoc hvězdy zastavila...
  20. VII A přece hvězdy na nebeské pláni
  21. VIII Mám záviděti všem, jimž v nevědomém snění
  22. IX Hle! Hvězdy blednou... Blíží se již k ránu...
  23. X Co je to se mnou? – Jsem jak panna v lese,
  24. XI V předjitřní chvíli padám na kolena
  25. Městská brána
  26. Lípa v květu
  27. Píseň poutníkova
  28. Silnice
  29. Zástup
  30. Marie
  31. Dívky
  32. Tanec hvězd
  33. Podzimní slunce
  34. Pasáček
  35. Proradná
  36. Dílo