MUZIKY, MUZIKY...

MUZIKY, MUZIKY...
Češi že jsou národ muzikantů, zas je dokázáno na novo, v minulých dnech byla’s toho svědkem, naše černožlutá výstavo. Monstreconcert čili troubořvaní v družné snaze celou Prahu spjal – Smetana to vědět, zajisté by nám byl Libuši svou neskládal. Velcí, malí, muži, ženy, děti, každý, komu dar uší je přán, poslouchal ten zázrak plecháčový a otvíral hubu do kořán. „Špičky“ národa se tady sešly se špičkami vlády milené. Český člověk že se při tom styděl? Za koho? Za sebe? Ale ne... Strach mám nyní, aby nepřátelé nevynašli tenhle nový trik: sto vojenských kapel do Čech poslat, jež by vedl chytrý kapelník. Hned je veta po nás, to je jisto, za muzikou půjdem třeba z Čech, na hory nás všecky může vyvést, do moře půjdem’ v millionech. „Proč bychom se netěšili“ zahrá a my vykročíme mužně vpřed, výskneme si, na koleno plácnem a už konec žalů, konec běd... Paragrafy, ty jsou slabé na nás, bajonety také nestačí, ale sto vojenských z plechu kapel zkrotit celý národ postačí. Proto pozor, Češi, na koncerty, strach mám věru velmi veliký, muzikantský národ že se jednou poddá taktu švábské muziky. 8