SONET O JEDNOM VEČERU.

Josef Lukavský

SONET O JEDNOM VEČERU.
Spusť jalousii bílou svojí rukou, ať hvězdy naše štěstí neuvidí, jak neviděly, když jsme mřeli mukou v samotě mimo lásku i hněv lidí... Svět náš je isolován. Marně tlukou na jeho dvéře ti, co prý vše řídí... My spíše vášní zhynem před rozlukou, než jíti k těm, jež srdce nenávidí. Morálky zrcadlo jsme roztříštili, v banální život vnesli sílu mládí a slávu jeho v duše zachytili. Spusť jalousii. Měsíc, hvězdy skvoucí a kletby lidí ať mimo nás pádí – my známe pouze Rozkoš všemohoucí. 22