PIANISSIMO.

Josef Lukavský

PIANISSIMO.
Harf života se dneska nedotkneme – budeme tiše, odevzdaně snít, dušemi do dálek se rozlétneme, večera něhu chtíce zachytit. Ať jedenkrát se zvíře nenasytí a všecky vášně ať nás opustí, zář bílých těl ať marně v šero svítí a únava ať rozkoš nepomstí. Rozpoutej proudy zlatých vlasů svojích a sepni jimi světlo měsíce... Je po všech bouřích, po všech nepokojích. Smí spasen být, kdo hřešil nejvíce. Neprobuď touhu – přej, by klidně spala, neprobuď zbylé krve krůpěje, minulosť nevzbuď, aby neplakala pro dávno pokosené naděje. 25 Jen tiše, tiše... Smutná noc jde kolem a její vání nese vůně mdlé, je přeplněna neštěstím a bolem a vším, co kdesi kleslo uvadlé. Tisíce hvězd pohlíží, zdali bdíme a v nás jen matné světlo plápolá – – viď, těmi tisíci je oplodníme, až na nás spící zvíře zavolá. Harf života se dneska nedotkneme – silnými dovedou být slaboši. Až ráno jásavě se rozkřikneme a slunce přivítáme rozkoší. 26