VILKO ŠULEK.*) Mladosti prostá, silná věrou svojí,ty za světlem jdeš prudce, beze strachu,na duši nedáš padnout vrstvě prachu,úkladů nedbáš, které vrah ti strojí.A jest-li cesta před tebou se dvojí,ty nestaneš, leč v mocném křídel vzmachuse pustíš tou, již hroby vroubí brachů,ran nedbáš, zasazených v krutém boji.Šuhaju drahý, naivní ty reku,tys nepočítal řady lítých vrahů,jen pušku chyt jsi v ušlechtilém vzteku,a když tě vedli kati k šibenici,bys houpal se tam jiným pro výstrahu,ni záchvěv bolesti v tvé neviděli líci.———*) ViIko Šulek, příbuzný gen. Štefánika se strany matčiny, popravený Maďary u Hlohovce r. 1849.4