X.   ZPÍVÁNO MILENCŮM.

Richard Weiner

X.

ZPÍVÁNO MILENCŮM.

Milenci, kteří pod můj strom jste sedli, teď, když jste oči svoje k nebi zvedli, nechtějte slyšet v modři té svůj hlas. Nechtějte po nebi, by zřelo vaším zrakem a po vašem by znalo vás. Ni po louce, by žila vaším dechem, ni po skále, by odvětila echem vám vaším zvoláním a po mně ne, bych vaši píseň pěl. Leč v proměně své jaro žijte. Ne ve všem sebe, ale v sobě za to vše nalézejte – a to, celkem vzato, je způsob, kterak žíti tisíc let. 26