XIX.   BITÍ KŘÍDLY.

Richard Weiner

XIX.

BITÍ KŘÍDLY.

Biji křídly – a to jsem vždy činil rád. Chtěl bych jen vzrostlejší míti, aby větší byl vír, jím aby vrávoral les a jím aby tisíckrát znovu zas, znovu zas vypáčen shnilý byl mír. Bratře lidský, ach, zdali mi říci chceš, proč jsem já, malý, ticho míru vždy nenáviděl, leč bojovat nechtěl? To v kořenech vězí lež! A proto je takový smysl tlukotu mých křídel: Pískle ještě, já vyvrhl bratry, chtěje být samoten milován. Milencem jsa, ubil jsem milou, chtěje být více milován. A teď stárnu, a teď stárnu, tluku, biju svými křídly, po dvou jasných očích toužím, v nichž bych čet’: Jsi milován. Biji křídly – a to jsem vždy činil rád, dneska však nevraždím jimi, dnes jimi prosím. Na bratra, milence, přítele,přítele je již pozdě si hrát, les odcizil se mi a hledí na mě pohledem kosým. 41 Bratře lidský, hleď na mě, ale buď něm. Je v očích mých schválnost či jsou zplakány z ruda? Hleď pozorně v zrak můj a tu nalezneš v něm, k čemu je třeba mlčet, neboť řeč tvá je chuda. Ó, chtěl bych vzrostlejší křídla mít, aby větší byl vír, jím aby vrávoral les a jím aby tisíckrát, znovu zas, znovu zas vypáčen shnilý byl mír a v zmatku aby v ctnost se svařilo, co jsem měl zločinně rád. 42