Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu

Richard Weiner

Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu
 v kouřícím obětí město a prška němy. Za chvíli nad ložem zmožených milenců noc opilým máváním zamává pochodněmi. Horoucí obětí města a pršky dýmá útlou kolmicí: smírčí obět těl. Nad bílou Remeší semčená trojice: François, Roger, Niel. Postoupil první. Za ním sirotčí srostlice dvou. Elektrickými prsty dlaně do hvězd patří, netrpělivé nozdry šíleně zvětřily Boha, jinoší čelo klene se pyšně nad myšlenkou bratří. Upletl z dlaní jímku, nic však nenačerpá z hustého strdí dolin, kam lačný zrak se zvrací. Mdlící slib čistoty zářivě procitá řinčením řetězu ledových, průhledných konstelací. François! Postoupil druhý. Za ním dychtivá srostlice dvou. V úhlednou škebli dlaně bezděky se bratří. Dvě oči, dvě slunce odpůrčích ekvinokcí vysoušejí vroucí zřídla, kam lítě patří. Ó, chtivé rty, s kterých kane – zvuk vrcholiště v mechu – bleskná sprcha touhy na nahost rozpomenutou. Ó, náhlá zlosti, jež v rozkošnickou kladeš ruku sebemrskačskou knutu! Roger! 18 Postoupil třetí. Za ním bezdechá srostlice dvou. Nedoslechnou se hlasu však, tváře se nedopatří. Pod kaleným brněním beze spáry kdosi žije, kdosi trpí za tři. Která je bolest, pod níž se krunýř tvůj rozpoltí, které je mrazivé blaho, kam netečně dohlížíš? Těžce rozpaživ paže vyrval z tučné půdy kotvu. Zpod puklého brnění září kříž. Niel! Horoucí obětí města a deště dýmá útlou kolmicí: smírčí obět těl. Cválá pod bílým chocholem Trojjediná Myšlenka: François, Roger, Niel. V šesteru očí dštících drásavou pýchu po ještěrčím mrská sebou slovo: Chutě, chutě! 19
Básně v knize Mnoho nocí:
  1. A bylo chýrné roztržení mračen,
  2. Rozklenout srázné sametové černo
  3. Na špici dýky, která usmrtila,
  4. Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu
  5. Chovají odevzdané beránky, milující svá rouna
  6. TUCHA SMRTI JE KRÁSNÁ...
  7. – – – jenž řekl: – Věci ochuzují,
  8. Hnětu – hnětu –
  9. Ústa blahem zkulacená
  10. Z nečistě vzňatých trav střevlíčích houfů teče
  11. STACCATO
  12. Náměstí dáví tmu leklejší té, jíž se potí
  13. VZPOMÍNKA Z MORVANU
  14. Trpko pohledět,
  15. Citlivé báně echa pružně komíhají
  16. Odkud? – S ledovců. – Odkud? – Z hlubin. –
  17. VÁLKA
  18. Pastucha haleká, a myslivé se níží
  19. Trýznivá věta,
  20. Jméno! – Tvé jméno pravé, ty,
  21. Hedvábné hmaty vyplašených stonů,
  22. Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
  23. Prasklá kde duha se klene
  24. Mnoho nocí tísní se na cestách svatebčanů,