VÁLKA

Richard Weiner

VÁLKA
Zaržání ztrženého cvalu mrštěných štafet, dunivý seskok uřícených hord, a útroby vyjevené země hekly. Na krátkých opratích třímán, vrch se vzpíná, a bubny už dalekých katů úderný ferman bravurním vířením chrlí. Černé, černé geysery, a trysklé synkopy ticha – peřesté mlčení lesů, jak zpíváváš ty! – trysklé synkopy ticha, trysklé synkopy ticha,ticha (dům Usherův, Usherův dům, hnilý pád vin), marně výstražné metly bloudů zdupány schváceným řevem holomků vulgárních pravd. (A byla tu ticha, ticha ležící na kručinkách, s paží v lokti překrásně ohnutou, a sunoucí pod hlavu myslivou, zadumanou, šetrně ruku.) Říčné štafety, jimž vrch, na krátkých opratích třímán, a trysklé synkopy ticha černě kropenatí rudý majorát nesnesitelných křivd. (A útlá práva beznáročných? Kolovraty, pějící s hučením planoucích krbů dvojzpěv tak jemný? A tichá práva prostných, 48 jejichž dech se krátíkrátí, když praskají zrající lány, protože myslí na nevýslovně celistvou řadu pokolení? A ti, co právě u paty žebříku šťastni podléhali v zápase s andělem?) Seskok hordy poslů, poslušných rozkazů, i hekly útroby země. Černé, černé geysery, a trysklé synkopy ticha (po hřbetě obzoru přízračně klouzají včerejšky vyhublé na mátohy) – puklé synkopy ticha, puklé synkopy ticha prchlým rozhodem rozsévačovým trousí ponuře velebnou mstu. Zázrak metel střelhbitě zkvetlých božíhodovým hávem, a ze vztažené jakés pravice šumně prší zrod. 49