Trýznivá věta,

Richard Weiner

Trýznivá věta, Trýznivá věta,
 skolivši zákaz vykročila, závoje veselých písniček v cárech, a ona tu, hudcům díc: – Hrejte! – A nad strunníky vzníceně zatřepotala křídla rukou, účinlivá pážata nadzvedla vlečku melodie. Blouznivé hmaty trnité věnce pletou plesajícím, a ranivší ostny vítězoslavně svítí krůpějí krve. Nikdo nedbá zmatených holubicí naděje – vře jimi obzor – zkonejšené bázně soustrastně patří za jejich letem. Hrozny peřejí trousí marnotratně zrno za zrnem, netenčí se však a nechudne halasná sklizeň jejich kypění. A vlna, vlna, přikutá změna a bleskurychlá stálost, měří se s časem, jenž jediný sám strmě kotví v řícení všeho. 55 Strmě kotví, a třeskutý mráz, jenž navršil závěje na schůdné cesty vedoucí od živých k mrtvým, vlaze taje. 56
Básně v knize Mnoho nocí:
  1. A bylo chýrné roztržení mračen,
  2. Rozklenout srázné sametové černo
  3. Na špici dýky, která usmrtila,
  4. Den ještě. Za řinoucím mřížovím halasného slapu
  5. Chovají odevzdané beránky, milující svá rouna
  6. TUCHA SMRTI JE KRÁSNÁ...
  7. – – – jenž řekl: – Věci ochuzují,
  8. Hnětu – hnětu –
  9. Ústa blahem zkulacená
  10. Z nečistě vzňatých trav střevlíčích houfů teče
  11. STACCATO
  12. Náměstí dáví tmu leklejší té, jíž se potí
  13. VZPOMÍNKA Z MORVANU
  14. Trpko pohledět,
  15. Citlivé báně echa pružně komíhají
  16. Odkud? – S ledovců. – Odkud? – Z hlubin. –
  17. VÁLKA
  18. Pastucha haleká, a myslivé se níží
  19. Trýznivá věta,
  20. Jméno! – Tvé jméno pravé, ty,
  21. Hedvábné hmaty vyplašených stonů,
  22. Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
  23. Prasklá kde duha se klene
  24. Mnoho nocí tísní se na cestách svatebčanů,