Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic

Richard Weiner

Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic Hymnickým rytmem plynou úlomky létavic
padlé do Lethe řeky, a neladěný cymbál, opilou tlučen paličkou, hutný hrá doprovod. Švihlé prsty, aby pozapomněly, sáhají do harf, a po štíplých strunách sváží se půvabným smykem, níž, níž, poskočiv tu tam, zčeřený smích. V šlechetných městech jak v kelímcích klokotem se taví změtená směska strastí v kalenou bolest jednu (o nížn bratrsky děl se, chceš-li ji míti celou), toho, kdo v podvečer sám jde stezkou vroubenou ostružím, po jestřabím napadá úzkost člověcká, soumračně ztichlý Pan. Andělská křídla však i těsnou šterbinouštěrbinou rouhání snadno vejdou, a z blankytně když chytrých zaklínadel pannenský svět se svařil a vyplul krásný, tančící anachoreti, vyloudivše na jazzu ropot utkaný saxofonem, s ostychem přikrývají nouzovou, skrovnou tou plenou svých srdcí vzácné robě, a červnové slunce, násilím vpadnuvši do přístřeší černokněžných družin přátel, cloní si oči před skvělým tajemnem drahokamů mletých gramofony. Mysticky jasná tucha všudypřítomných davů v halasnou, čirou zdí tě samotu, tyranská družnost plete z obětin sobectví 60 pružné okovy, a kyslík velké svobody, prýštící ze zdusaných hald posečené zvůle srdce, křísí mrtvoly. Jak se nestrašitJak nestrašit mládí, jestli zmoudřelo tolik, že se zřeklo smrti?!
61