V. (Le déjeuner sur l’herbe)

Richard Weiner

V.
(Le déjeuner sur l’herbe)
Teď přírodě tváří v tvář ve dni, jenž stoupá, všechny mé smysly se sloučily v zraku. Myšlenky také a pocity také. Barvou vidím a slyším, čarou myslím a cítím. Světlo je řádem všeho, soustavou, zákonem, normou. Zde obsažný polosvit listnatých stromů dává mi průsekem úzkým zřít na kraj, nad nímž se právě teď ocitlo slunce. Slunce nesvítí mocně. Odtud, z lesního šera vidím je nad poměr prudčej, zažloutlé poněkud, také je světlo to, svedené odrazem ke mně, jakoby zmnožením sytosti barev, které chci široce rozestřít tady. Bělost nahého těla je tu středem; leč aby nestrhla všechno, je třeba sunout ji ze středu v levo. Můj úkol je jasně mi dán. Já jej chápu. Nahou tu ženu je umístit třeba 44 tak, aby konturou svou a i barvou, massou svou a i smyslem byla úhrnem díla. Součet však plyne z čísel, čísla pak svádějí k součtu. I třeba mou zeleň, mou hněď, moji šeď i čerň do běli svésti a odtud zas roznést. Nosiči barev však vším svojím rhytmem míru, rozstup a povznes musí utřídit v massách. Neboť tak v zákon přejde, zřízený z místa a doby. Tak stane se těm, kteří uvidí obrazobraz, vědomo, tady že velela nutnost, tady že v sloučenství výběrné přízně hmota je, je i duše, zřené tak, jak je vidí zrak, v němž jsou všechny smysly, zrak, který myslí i cítí. – – – – – – – – – – – – – – Jaký žár mě tu mučí? Jak třeští teď má hlava! Zdali smím, zdali smím klásti v chladný svůj zákon všechen svět, všechen čin? Přispějte k pomoci, dejte své ruce! – Jaký žár mě tu mučí! Jak třeští teď má hlava! Všechny moje úmysly zda se sesunou v nic? 45 Svojí silou, jež vedla mě mukami k písni, kterou jsem vyvážil z vlastní své hloubky, svojí vírou, jíž zkoumal jsem váhání svoje – jsem jimi podveden v slavný svůj den? Jaký žár mě tu mučí, jak třeští teď má hlava – –!! Jako borcení obrů, slyším praskot a třesk. – – – – – – – – – – – – – Rozbřesklo se jitro. Kterak břeskný ten jas v náručí mém zajat přece vítězně zpívá. Jitro nahé! Jitro! Kde je svět, kde je čas? Kde je blud? Kde je stín? – Krom nás slunce jen zbývá! 46
Básně v knize Usměvavé odříkání:
  1. POPĚVEK K JARNÍ ZELENI.
  2. KRUH SVĚTLA POD STROMEM.
  3. DEŠTIVÉ RÁNO.
  4. PŘED SVÍTÁNÍM PRVNÍHO MÁJE.
  5. PŘED POLEDNEM.
  6. K TANEČNÍ HUDBĚ.
  7. MĚSÍČNÝ SVIT.
  8. ZÍTRA.
  9. DOBRÝ SADAŘ.
  10. NA PŘÍŠTÍ JARO.
  11. NA PŘÍŠTÍ RADOST.
  12. VĚNOVÁNÍ.
  13. CHVÁLA BRATŘÍM A SESTRÁM.
  14. VÝZVĚDNÁ HLÍDKA.
  15. JEAN BAPTISTE CHARDIN.
  16. ANTOINE WATTEAU.
  17. FRANÇOIS BOUCHER.
  18. JEAN HONORÉ FRAGONARD.
  19. GUSTAVE COURBET. (Pohřeb v Ornans)
  20. EDOUARD MANET. I. (Snídaní na pažitu)
  21. II. (Malířova píseň)
  22. III. (Vzývání)
  23. IV. (Večer před započetím)
  24. V. (Le déjeuner sur l’herbe)
  25. MUSÉE DE CLUNY.
  26. STARÁ KNIHA, VYŇATÁ Z PŘÍHRADY.
  27. SALOME.
  28. NA RUBU ŽENSKÉHO PORTRETU.
  29. OSMIVERŠÍ.
  30. JINÉ OSMIVERŠÍ NA PŘEDEŠLÉ THEMA.
  31. TŘETÍ OSMIVERŠÍ NA TOTO THEMA.
  32. JINOCH.
  33. DÍVKA.
  34. STAŘEC.
  35. STAŘECKÝ NÁPOR.
  36. ***   Co vidím, zdá se mi, je pouze odlesk mdlý
  37. TVRDÉ PŘIPOMENUTÍ.
  38. PROSPEKT.
  39. ZAHRÁDKO, ZAHRÁDKO BLEDÁ – – –
  40. BEZ NÁZVU.
  41. VEČER.
  42. PAPRSEK NA RUCE.
  43. NA PŘÍŠTÍ ZKLAMÁNÍ.
  44. PODZIMNÍ UKLIDNĚNÍ.
  45. PROCHÁZKA.
  46. KRUH.
  47. Z VILLY ZASVITNOU OKNA – – –
  48. USMĚVAVÉ ODŘÍKÁNÍ.
  49. VODNÍ NÁDRŽ.
  50. BLAŽENÝ ROZVRAT.