Dobrodějnou útěchu oslablých starců mohl jsem říci(Na)
a ty dychtiv lichotek byl bys ji přijal v nesmělém vzhlédnutí(Na)
pak pokynuv pyšně byl bys odcházel dlouhými kroky(Na)
zdržuje chlapecký běh a pak přeslavně spal(Na)
Já však jsem vzpomněl jak zvedat jsem toužíval nadměrná břemena(Na)
Marně jsem napřel se uřícen trval Když vztekle jsem kousal se ve rty(Na)
a odpůrce zlostně a bezmocně měřil tu nalhali Pohnuls jím(Na)
Tož kopl jsem do tvrdé žuly a odešel domnělý vítěz(Na)
Proto jsem řekl dnes Slábs ještě příliš ale učiň(Na)
přiznanou slabost svou vzpruhou miluj ji přísnou láskou(Na)
v kovářskou výheň ji ponoř to v přísahy mužnosti své(Na)
Neslibuj nikomu příští svou sílu sobě však věrnost slib(Na)
Tys však tu stál jako káraný školák a potom jsi plakal(Na)
Odstrašením věru mnil jsi co já zvětralým hlasem ti říkal(Na)
Nyní však vím to sám na sebe v minulost volám(Na)
a letitá zkušenost dneška dvojníku mému je ničím(Na)
Opět se napírám marně a v zuřivém horlení trpce trvám(Na)
krvavé koušu své rty zdrcen břemenem nadměrným(Na)
Pak když jsem vysílen stanul důvěřiv čekám a čekám(Na)
Běda kde jsou kdo by lhali mi svojím že břímím jsem hnul(Na)