IX
ROVNÍTKO
Ze stínu do světla vedou pěšiny aksamítové
po náhlých stezkách Pfadfinderů blesk do tmy však
Dobývaný předěl zoufá jak Abrahamův nůž
po slovech „Zadrž Abrahame byla to jen zkouška“ mdle se svezší
(A jak uškub’ zavadiv o čiré Izákovo „Řízni“)
Je nablízku někdo aby se na prahu jitra postavil úprku snů?
To tedy asi ví jak blízko má lotr k anděli aťsi k vůli „Zadrž
Abrahame byla to jen zkouška“ na sebe nevražili
Nad předělem stínů a světel je nedobytné ticho
Pozdvihování kam buší poplašený zvonek jakby šíle
Před oněmi dveřmi na trojí západ seschl se
na jednoslabičné doptávání
Samomluvný rozhovor truchlých z nichž jeden se zajíká
a druhý mlče smývá jakby houbou co nevypravil onen
Když tu kašparské rolničky shasily v poslední chvíli
otázku kryjíce zbabělý útěk odvěti
40
Aťsi! Vesnický farář dosloužil přes to co slíbil
a navlékaje otřelou sutanu zašeptal: – Obět je každodenní. –
Ale veliký prelát překotil zbrkle kalich a prchal hrozně spálen
sírným deštěm slov „Cos učinil s bratrem svým?“
(A o jaký to pardon škemrá kainsky ohnutá paže
kam schoval tvář)
Ze stínu do světla vedou pěšiny aksamítové
po náhlých stezkách Pfadfinderů blesk do tmy však.
41