SLOVÁCKÁ DALILA.

SLOVÁCKÁ DALILA.
Byť s Luciperem měl se rvát, Slovák jej chopí v pasy a nezvyklý se koho bát, on ještě zavýská si. Leč s Machálkem – to zlá je věc, proč, ví už Slovač širá: ten bujnost kosí jako žnec, po něm se těžko sbírá! Je stár, leč jeho krev a sval přec nezmohla ta leta: kdo mladého se obra bál, má dosud strach i z kmeta. On skácený vůz se hrachem sám na kola zas vstavil. On dvojím ruky rozmachenrozmachem dva lotry dechu zbavil. On dívky nosil na dlani. On douškem píval z vědra. On koně s jezdcem ve zbrani sám vsadil na svá bedra. 37 On v krčmě náhle vypne se, v ráz lavici tam zvedne, i s hosty ven ji vynese a – sám k jich sklínkám sedne. Však za chvíli – – oh! pohádka je po obru zde pouhá: na zemi těla hromádka – i děcko se jí rouhá!... – – – Tak našel syn tvůj, Slovači, co Samson kdysi v žínce: též on rty svoje přitlačí rád k Dalile své – sklínce! 38