MILÁ U MOŘE.
Z modravých dálav k pobřeží tančí vln zelených bělostná pěna.
Parami dýchá moře a ozonem zelená zem.
Jsi najada? Jsi žena?
Co přišla jsi hledati sem,
ty sama jak moře i pobřežní písek a skalnatá stěna
vesmírnou lázní provoněná.
Jsi hebká a čistá jak drobní ptáci, již vysoko v oblacích
koupou se v slunečním světle,
modř obzorů dalekých září ti ve zracích,
kořennou vůní polední zlatých dýchají dlaně tvé teplé.
Víc rozkoší nemůže lidskému srdci dát celá ta nádhera zdejší.
Co přišla jsi hledati sem? Ty sama dar smyslů nejnádhernější?
Co přišla jsi mořskému pobřeží vzít,
vln rytmus, hru paprsků, oblaků stříbrných klid?
*
44
Z dalekých obzorů k pobřeží tančí vln zelených bělostná pěna.
Parami dýchá moře a ozonem zelená zem.
Žel, najada nejsem, jen žena.
Jen malá a nešťastná žena, jež hledat jde útěchu sem.
Z daleka přicházím, z města, kde život svůj celý
pospolu tísní se lidé jak nemocné včely,
v zatuchlých kobkách si kradou své světlo i vzduch,
mezi nimi můj milý, můj jediný soudruh i bůh...
Škoda těch nocí, kdy v špinavé mlze se plameny ulice svítí,
tehdy on přicházel na prsou mých jak v kytici lučního kvítí
blouznivou hlavu svou skrýt,
v loktech mých složit rmut denního chvatu a spěchu,
polibky svlažit rty svadlé a nabrati dechu,
k zápasům zítřka bouřlivým vínem mladistvé lásky se zpít.
Já byla mu mořem, i vzduchem, i krajem za letního, zářného zrání,
s úsměvem vděčným bral ovoce života rudé s mých růžových dlaní
a za to mne trochu měl rád...
více než drobné a sladké ty dary ženského milování –
já malá žena, co mohla jsem více mu dát?
Ó moře, dej touze mé divoký spád, jímž v bouři tvé vlny se řítí,
a nevinnou vášeň objetí tvých, když vlny tvé celují břehy!
45
Dej úsměv mi zářivý v slunci, jímž na vodách v daleku plachtoví svítí
a v měsíčních nocích šepot vln tvých pln cudné a milostné něhy,
dej zrakům mým rozmarný třpyt, jímž hvězdy v tvé hladině hrají,
tvých propastí modravou hloub, jež poklady kouzelné tají, –
nechť v říš jeho blouznivých snů vejdu v nové a vítězné zbroji
k slednímu boji,
ó moře, dej lásce mé nevinnou nesmírnost svoji!
46