II. A někdo snad, až v příští čas

Jaroslav Kolman Cassius

II.
A někdo snad, až v příští čas
A někdo snad, až v příští čas
tě najde, jako bych tě skrýval, a tím, co já jsem nevyzpíval, snad zavzlyká už dětský hlas.
Snad někdo, těžký, obrátí tvůj list a slinou poskvrní tě. A někdo lehce jako dítě se vyšplhá k mé závrati. A jednou jako sirotku snad lásku dá ti muž či žena a jarem hrob se zazelená v tmě pod tebou, můj náhrobku! 9 A jednou někdo, ne už z nás, tě najde, jako by tě ztratil. A pozlatí, co nepozlatil tvůj chuďas knihař, zlý můj čas. 10