K RÁNU

K RÁNU
Vy staré, staré ruce mé, jak zlý můj čas vás louží, čistí, už bez krve a bez kořisti svou vojnu vybojujeme, vy staré, staré ruce mé, sepjaté v klíně, jen když sníme, a když něco pohladíme, jako když nemilujeme, vy staré, staré ruce mé, tak plaché, že vás tma jen spíná, když bezesná noc napomíná: modleme se, snad usneme, 19 vy staré, staré ruce mé, až smrt vám dlaně protne hřeby a na kříži vás napne k nebi, až potom snad se sepneme, vy staré, staré ruce mé? Až všemi pekly projdeme? A v mrákotách tvé hřeby, Kriste, to jedno jisté, zcela jisté, už jenom v křeči sevřeme, vy staré, staré ruce mé? 1943
20