Anebo psát své verše ráno,

Jaroslav Kolman Cassius

Anebo psát své verše ráno, Anebo psát své verše ráno,
když písmem vln jak písmem run jezero snů spí vyzpíváno a prsty sní o chvění strun
a ruce leží podle těla, jak vesla lodi po boku a jitřenka má uzardělá se koupe v modrém vysoku nekonečného nekonečna, neznámých sluncí, nových lun a vlny z oceánu věčna mi bijí v srdce jako v člun. 39 Tak psáti verše jenom ráno, když srdce, lehce kolébáno, přistává k pískům věčných dun a vlnka verše šplouchne v člun! 40