RŮŽE PO TMĚ

Jaroslav Kolman Cassius

RŮŽE PO TMĚ
Za zlatého rána se růže rudě tmí, rudá tma v zlato vtkaná a ve tmě pod hvězdami se zažíhá jak rána a nevoní, jen mámí. Ale když okenice noc zajaly a vězní, zvon růže nezní 41 a šarlat padá s líce. Nemůže barvu lhát, vylila víno ze sklenice. Jen smuteční má šat a závoj nenadzvedá, pod kterým tvář jde spat jako červ země bledá. * * * Anebo barva věcí je ve tmě čirá. A růže se má svléci a ruměnec si stírá a vylévá svou sklenku, tak průsvitná a sirá. 42 Vrátila rudou plenku očím, které ji tkaly a zůstaly tam venku. A noc ji do tmy balí a vkládá do etuje na křišťál, na krystaly, na krásu, když je nahá. A tmou jen vůně pluje svlékání, ještě vlahá. 43
Básně v knize Nůž na stole:
  1. I. Já nevím, čí hýčká tě klín
  2. II. A někdo snad, až v příští čas
  3. Už noc se krátí,
  4. ÚNOR
  5. K RÁNU
  6. NAPROTI
  7. NEROBTE SVĚTY
  8. MLÁDEŽI 1945
  9. POSLEDNÍ MILOST
  10. VÝSTRAHA
  11. HLEDÁ SE STRÁŽCE
  12. PROČ ZARPUTILE
  13. Tak psáti ze sna, básně ze sna,
  14. A snad se bude ve snu snít mi
  15. Anebo psát své verše ráno,
  16. RŮŽE PO TMĚ
  17. ZAPOMENUTÉ SNY
  18. NÁMĚSÍČNÍ
  19. ZABIJEČI ZVONŮ
  20. KONĚ V NOCI
  21. UVÍTANÍ
  22. V PASEKÁCH
  23. PRO DOMO SUA
  24. SILNICE V HORÁCH
  25. ZÁVĚŤ
  26. ZASTAVENÍ
  27. MĚSÍČNÁ NOC
  28. POSVÁTNÝ HÁJ
  29. KOČCE AVAŠCE
  30. MY OBA
  31. TEĎ VÍM
  32. A SNAD I TY
  33. TY MOŽNÁ NECHCEŠ
  34. A JSI-LI
  35. DOSUD JEN DOUTNÁŠ