A SNAD I TY

Jaroslav Kolman Cassius

A SNAD I TY
A snad i ty, který jsi vším, chceš moje drobné písmo čísti, když příliš bděls, abys líp zdřím’, a necháš svoji šelmu přísti. Tak v noci strom naslouchá listí, jak šumí jeho tajemstvím. A s úsměvem, zatím co sním, snad cítíš, jak mě dech tvůj zdvihá, jak hřeje na prsou má tíha, když spala dřív jen u nohou ta, která ráda sama líhá, ta duše s pýchou ubohou, dokud se noc tvá nezažíhá tvou rozhněvanou oblohou. 133