ŠÍLENÝ DON JUAN

ŠÍLENÝ DON JUAN
Jsem váš, jen váš, vy lidské dcery, váš milenec, váš spojenec, spoluvinník vaší zpronevěry, v hrách lásky spoluspiklenec. V slzy, jež smáčejí vaše líce, můj úsměv duhu pokládá. Se sněžným hrdlem holubice si pohrává spár jestřába. Můj krok se plíží v ženských krocích, za bílou krásou temný stín. Jsem sen, který sníte v dusných nocích. Upír, jejž rodí panen klín. 30 Jsem démon touhy, dítě noci, zplozený prázdným objetím. Kouzlo, jež daly mi temné moci, je blaženstvím i prokletím. Jsem noc i její světlé ráno, mé bílé sestry pokrevné. Jak v slunci sníh v mém žhavém „ano“ roztává led vašeho „ne“. Jsem plný hříšné rybí vůně, zvon touhy z hlubin temně zní. Jsem v tůni lůna, které stůně, utonulý, jenž hnije v ní. Piš Leporello: Dnes jsem loudil lásku pod klenbou ambitů, až Svaté Panně kol úst bloudil milostný úsměv soucitu. l ta, jež potře hlavu hada a svatou patou Satana, 31 Královna nebes, vidí ráda na kolenou dona Juana. Znám vás, vy sladkých tužeb masky v zlých pokušení hodině. Znám soucit váš, předpeklí lásky, vy děvčátka, vy bohyně. Jsem váš, jen váš, vy křehké dcery, nebes i pekel spojenec, spoluvinník každé zpronevěry, královny králů milenec. 32