PODZIMNÍ RŮŽE

Jaroslav Kolman Cassius

PODZIMNÍ RŮŽE
Ty růže podzimní, ty temně rudá krůpěji krve, mízy houstnoucí, voníš jak žena tancem unavená, ovívající líc svou planoucí vějířem noci chladné beze hvězd, když v temnotách spadalé listí smetá. Ty růže podzimní, proč nechtěla jsi kvést v polibcích zlatých úsměvného léta? Já temně rudá růže podzimní chci hořet v temnotách a žhnourižhnouti v mrazu, jak rudé znamení v noci, jež kol se tmí, svítilna hřbitovní na samém hrobu srázu. 42 Já nechci opadávat lupen po lupenu za nocí dusných, láskou hýřících, já chci svou mladost míti uloupenu, půlnoční větře, v chladných loktech tvých. Ať rudá krása má se jako hvězda zřítí v jediné noci vražedném objetí, já svého miláčka chci slyšet žalem výti, až s rozsápanou milou nocí poletí. 43