VĚTROPLACH

Jaroslav Kolman Cassius

VĚTROPLACH
Odejít odněkud za dívčím smíchem jak náměsíčný v horký letní sad a slyšet hlas, jenž mluví nočním tichem: Já čekám, větroplachu, čas je spát. Odejít odněkud a navrátit se někam a zapomenout na čas bývalý a slyšet hlas, jenž žaluje: já čekám, proč pozdě zas, ty tuláku, ty zlý? Odejít odněkud spálený jako bleskem a k smrti unaven usednout na ten práh, za kterým mluví hlas: já čekám, zmírám steskem, zas nevyspí se ten můj větroplach. 84 Někam se navracet a odcházeti jinam a vláčet s sebou loučení všech kříž a slyšet stále hlas: nezapomínám, ať odcházíš anebo přicházíš. Odejít naposled a navrátit se někam, odkud tě nikdo nebude už zvát a slyšet ze tmy hlas: „Já ještě čekám. Teď, hochu, spi.“ A spát a spát a spát. 85