Výtvarnický interview
Návštěva:
Doba prožívá poslední z -ismů:
celý svět propadl skepticismu.
Reakce hlavu drze zvedá
a rovný nerovného si hledá.
Selhává autorita i knify:
dělal kýč Brožík, dělá jej Dufy?
Prožíváme hlubokou krisi,
v chaos padáme z analysy.
V oleji, gouachi i malbě tuší
nastává velké třídění duší,
kde pravda tvorby a kde je klam?
Kdo nejde s námi, jde proti nám?
Ve vzduchu plno je otázek,
neklidných problémů, nadsázek.
Mistře, jenž tvoříte sám a sám,
dvé pro vás mám výtvarných otázek.
27
Mistr:
????
Návštěva:
1. Nedal byste mi obrázek?
Mistr:
A druhá?
Návštěva:
2. Nemáte k němu i rám?
28
Sex appeal ve výtvarném umění
Dlouho si nedovedl sekretář J. U. V., pan Tikal, vysvětlit, proč je taková zimničná poptávka v širších kruzích obecenstva, zejména dívčího, po třetím sešitu XX. ročníku Díla. Na výstavě J. U. V. šlo na dračku a po celý rok trousily se zákaznice do starobylých spolkových místností v Jílské ulici. S počátku bylo tu temné podezření, neboť pan sekretář Tikal vypadá na chlup jako pan Steimar z Národního divadla v nějaké mladší roli. A proč právě třetí číslo XX. ročníku?
Bylo venku již šesté a sedmé číslo a po temných schodech Klusáčkova domu stoupaly stále odběratelky třetího čísla XX. ročníku Díla a se zářícíma očima odnášely si kořist domů.
A přece byl tento zájem povahy výtvarné, jak se zjistilo, ačkoli Národní má také s tím co dělat. V třetím čísle XX. ročníku je totiž portret zpěváka Zítka v okouzlujícím kostýmu Figara od F. Naskeho.
Od nějaké doby uměnímilovné mladé dámy, žádající v kanceláři U Vejvodů třetí číslo XX. ročníku Díla, dostávaly tento vzácný výtisk od pana tajemníka s úslužným úsměvem, plným pochopení: „Jednoho Zítečka, prosím?“
30
Přibíjí se na pranýř malíř Zerzavý
V témž hostinském domě napadla redaktora Díla originální myšlenka, že je příhodná doba, aby se přibil na pranýř malíř Zrzavý, který se podepisuje na některé obrazy Zerzavý. Byl toho názoru, že by se tím dala poštvat na výstavu tohoto mystika v Umělecké besedě pražská ulice, pronásledující německé filmy, a že by to byl jediný způsob, jak by se těm andělům Zrzavého překazilo, aby – nedopusť Pán Bůh – vzrostli na kůry andělské. Toto příšerné pomyšlení přemohlo i odpor konciliantního předsedy.
„Tak ho přibijte,“ pravil konečně, hroze zavázaným ukazováčkem, na nějž spadla štafle, „ale dejte pozor, abyste se také neklepl.“
I sedl redaktor tohoto listu a přibil na pranýř malíře Zerzavého tímto hanlivým epigramem: