Epitaf

Epitaf
Zde leží malíř Josef Navrátil, maloval, maloval a dobré víno pil. S všelijakými lidmi však se zahazoval byl „malíř pokojů“, byl kýč, co namaloval. Svět připravoval se již na Emila Fillu, pes neštěkl po panu Navrátilu. Až jeho popel našla česká sláva a špendlíčkem ho z hrobu vyhrabává. Neuměl se v Čechách malířem naroditi, jen po smrti jím býti. Světlo věčné ať mu svítí. 100 Tisková chyba či agent provokatér?
Na výstavě L´école française chodil mladý muž a se zájmem prohlížel vystavená díla. Začal zajímavým oddělením Picassa, Chirica, Chagala a mladších surrealistů, Postálpostál drahnou dobu před obrazem nebo Lipschitzovou plastikou a potom si našel příslušné číslo v programu, aby poznal jméno autora a co dílo představuje. Postál před rozbitou automobilovou svítilnou a povytáhl zálibně obočí, když četl, že je to slavný Lipschitzův Harlekýn s kytarou. Dlouho setrval v pozorném obdivu před malebnými dvěma háky se šroubovou maticí uprostřed, když zjistil, že je to proslulá Hlava od Pabla Picassa. Potřásal labužnicky a znalecky hlavou, když se informoval, že sdrátovaná kudlanka s výraznou hlavou na bambusové holi, sedící u umývadla, představuje Perikla v jeho cukrárně. Pojednou se zarazil, a vytřeštil oči na katalog, na půvabnou plastiku sochaře Despiau, představující ležící ženu na zádech, a vypukl v smích, až mu slzy tekly. Přistoupili k němu lidé a vytýkali mu jeho neslušné chování. Nechápeme-li něco v umění, říkali, nemusí to být chyba umělce, ale naše. To je náramně pohodlné, říkali, odbýti moderní umění legrací. Nějaký malý pán s černými kulatými brýlemi snažil se uchopit neslušného mladíka za rukáv a křičel: To je provokace. Legitimujte se. Mladík jen vrtěl hlavou, mával rukama, slzel, a ne- 102 mohl smíchem ze sebe vypravit souvislého slova. Ukazoval jen na ležící ženu na zádech s číslem 75, a totéž číslo v katalogu. Opravdu, komická shoda okolností. Stálo tam: Ležící žena na zádech.
103